První krůčky

29. 10. 2015 | † 08. 02. 2016 | kód autora: Gw6

 Víš, první krůčky jsou vždy něco velkýho. Nikdo v okolí kdo to viděl na to nezapomene a snad jsme i naprogramovaní abychom na takové věci nezapomínali. Až na dotyčného aktéra, který asi ani v danou chvíli neví co přesně dělá. :) 
 Mým prvním krůčkem po cestě kterou popisuji a po které kráčím, byli dny na základní škole v Béčku. První dva roky si pamatuju spíš jako čekání. Vím, že jsme si často sedali do kroužku za lavicemi a paní učitelka nás něco zábavnou hrou učila. Zpívali jsme, hráli různé naučné a zábavné hry. V takovém věku žádné dítě nemělo předsudky, takže se celá třída bavila s každým kdo tam byl.  Já byla taková ..jak to říct.. vše chci zkusit, vše musím hrát :). 
 Ve třetí třídě se to vše odstartovalo. Přistěhovala se. Přišla do naší třídy nová žačka. Paní učitelka nám to oznámila ráno a druhou hodinu nám ji taky představila jako Žanetku. Jako nádherné blonďaté stvoření si sedla do prostřed našeho z lavic postaveného U. Pamatuju si ten chaos. Každý chtěl být první s kterým se skamarádí. Ač byla ze Slovenska, přišlo mi, že někteří jí rozumí horko těžko. Smáli jsme se jejím názvům měsíců, a hráli hru " jak se řekne..." . 

 Sedla si vedle Martiny a jak to tak bývá, ke komu si sedneš první den, s tím se nejvíc bavíš. Bylo tomu tak i v tomto případě jen to netrvalo moc dlouho. Ten rok totiž měla v plánu paní učitelka změnit naše seskupení lavic do klasického tři řady po čtyřech stolech. Takže hned druhý den se měnil pořádek stolů. Sedla si sice s Martinou ale hned za mou lavici.  Seděla jsem myslím se Zuzkou, holkou která bydlela hned o ulici dál od mého domu.  

 A tady je rozcestí mého prvního krůčku. Vše mohlo být podle mě jinak kdybych nereagovala jak jsem reagovala. Obě jsme věděly jak se druhá jmenuje ale nijak se o sebe nezajímaly. Pro mě byla nová spolužačka co mi krade pozornost. Ona byla spíš ta tichá co nechtěla být středem pozornosti. Ale hned druhý týden školy byla Martina nemocná. Žaneta mi kopla do židle a usmála se na mě když jsem se celá zamračená otočila. Kdo by se mohl zlobit když se na Tebe usměje někdo jako ona. Tak jsem se usmála taky a dávala zas pozor. Po chvilce zas kopanec... na kraji lavice měla položený přehnutý papírek... Vzala jsem ho rychle a otevřela jak magor čekající vzkaz... byla tam nakreslená ta nejjednoduší kytička kterou si dokážeš představit. 

O přestávce jsme se začly bavit... úplně bez problémů, tak jak by to mělo být v každý představě když se s někým seznamuješ. A netrvalo dlouho už jsme žádaly paní učitelku jestli by jsme si mohly sednout spolu. Musely jsme samozřejmě podle pravidel džungle sjednat nejdřív smluvní dohodu s přítomnými spolusedícími zda s tím nemají problém. V té době nikdo neměl problém snad s ničím, tak jsme dopadly spolu v lavici a kreslily si, šeptaly o ostatních a radily si v matematice když se psal test příkladů na čas...tzv. minutovka. :) 

Dalších pár tříd uteklo jako vod...

.... Nebyla jsem u ní doma a ona u nás ani jednou na prvním stupni základky. Prošly jsme si klasickými fázemi kdy jedna se naštvala na druhou a rádoby jsme se den-dva nebavily. Někdy to trvalo i týden. Byly dny kdy jsme se prohlašovaly za nejlepší kamarádky s jednou či dvěma dalšími spolužačkami. Nikdy to netrvalo déle jak měsíc. Dostaly jsme se jako seskupení do stádia kdy jsme měly vymyšlenou abecedu na tajné vzkazy... Tu jsme však použily všehovšudy ke společným vzkazům snad jen párkrát. Občas byla jedna nemocná a tudíž to vedlo ke sblížení těch zbývajících dvou. Ani nevíš, jak to bylo těžký vysvětlit situaci ve který se ta uzdravená nacházela...:) Ty dvě jí to samozřejmě nevěřily že je odstrčená a ona jim to zas nevěřila že jí to nevěří. :) 
 

 Po všech vzestupech a pádech.. po všech experimentech které jsme si vyzkoušely, jsme dospěly k opravdovému čistému přátelství. Přátelství kdy jsme plánovaly, smály se, dělaly ve škole společně snad všechno až na testy...co kecám.. i testy :D. Někdy na nás učitelka přišla a tak nás rozsadila na pár náhodně vybrané testy a k jejímu překvapení jsme měly i tak odpovědi stejný a dělaly i stejné chyby. Dokázaly jsme být bez sebe ale spolu nám šlo všechno dokonale a celkově jsme se cítily i chovaly líp. Stávaly jsme se legendární dvojicí. Brali nás jako celek. Postupně se už neříkalo pro odlišení která Žaneta příjmením..., už se používali přezdívky...Žáňa a Žáža :) 
Nevím jestli se to ještě dělá... snad ano. Ale kdykoliv jsme někde byly poprvý, napsaly jsme tam naše přezdívky křídou na zem, na zeď, kamkoliv :) Pořád jsme někde dováděly, někam chodily.

A tohle jsou moje první krůčky.. Vím, je to dlouhý a chápu že na mě nemáš celý den. Ale musím Tě zklamat, není to nic víc než začátek....


Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.